Seismická aktivita současného Marsu

Identifikací balvanů na povrchu Marsu, které spadly ze srázů, zjistili vědci, že na Marsu musely nastat otřesy jako při zemětřesení na Zemi – tedy „marsotřesení“. Studium geologické aktivity na Marsu by mohlo přinést klíčový poznatek použitelný při řešení problému obyvatelnosti Marsu.

Obrázky marsovské krajiny nabízejí důkaz, že povrch rudé planety se nejen může otřásat, podobně jako zemský povrch, ale i to, že se otřádal relativně nedávno. Jestli marsotřesení opravdu existuje, říkají vědci, kteří analyzovali podrobné snímky, mohl by náš vesmírný soused dosud mít aktivní vulkanismus, což by pomohlo vytvořit podmínky k existenci tekuté vody.

Pomocí obrázků z HiRISE (High-Resolution Imaging Science Experiment) studovali vědci balvany podél soustavy zlomů známých jako Cerberus Fossae, které se táhnou napříč velmi mladou (několik miliónů let) lávovou krajinou na Marsu. Vědci analyzovali balvany, které se skutálely ze srázů na povrchu Marsu. Některé z nich zanechaly stopy v hrubé písčité půdě. Porovnáním drah kdysi se kutálejících balvanů s chováním podobně hmotných těles při zemětřesení na Zemi, zjistili vědci, že pohyb balvanů způsobila seismická aktivita.

Balvany na povrchu Marsu jsou rozmístěny jinak, než kdyby je na jejich místo zanesl postupující nebo ustupující led. Gerald Roberts, odborník na zemětřesení, který studii vedl ve spolupráci s Birkbeckem, institucí University v Londýně, řekl, že na obrázcích z Marsu jsou balvany o rozměrech od 2 do 20 metrů, které se skutálely nebo zřítily ze srázů. Velikost a počet balvanů v oblasti zlomů Cerberus Fossae postupně klesal od epicentra. Kameny se přitom nacházely ve vzdálenosti až 100 km.

„To je v souladu s hypotézou, že balvany uvedly do pohybu otřesy půdy, a že intenzita otřesů klesala od epicentra marsotřesení“, prohlásil Roberts.

Studie pořízená Robertsem a jeho kolegy bude publikována ve čtvrtek v Journal of Geophysical Research-Planets, vydávaném Americkou geofyzikální unií (AGU).

Tým porovnal rozložení balvanů s rozložením balvanů na Zemi v oblasti postižené v roce 2009 zemětřesením ve střední Itálii blízko L’Aquily. V případě L’Aquily se skutálené balvany nacházely ve vzdálenosti až 50 km od epicentra. Protože oblast přemístěných kamenů na Marsu má průměr kolem 200 km, dosahovalo marsotřesení síly 7 stupňů.

Stopy po pohybu balvanů musely vzniknout poměrně nedávno, protože větrná eroze, která je na Marsu téměř všudypřítomná, je ještě nestačila zahladit. Takové stopy mohou zmizet rychle — například stopy po jízdě vozítek vyslaných na povrch Marsu agenturou NASA zmizely během pár let. Jiné stopy, chráněné před přímým účinkem větru, vydržely déle. Vědci se domnívají, že je možné, že silná seismická aktivita se dodnes může na Marsu objevovat.

Existence marsotřesení může pomoci při hledání života nebo stop po jeho dřívější existenci. Jsou-li poruchy podél Cerberus Fossae aktivní a jsou-li otřesy vyvolávány pohyby podpovrchového magmatu nedaleké sopky Elysium Mons, energie, uvolněná při otřesech by mohla být schopna tavit led, kterého je pod povrchem Marsu nezanedbatelné množství.