
Jupiter 28. 12. 2010 s Velkou rudou skvrnou, měsícem Io a obnovujícím se Jižním rovníkovým pásem. Foto Rich Jakiel, Georgia, USA.

Saturn s nebývale rozsáhlou skupinou bouří na severní polokouli. Foto T. Akutsu, Cebu, Filipíny. 25. 12. 2010, čas 20:56:21 UT.

Popis skupiny jasných bílých skvrn na severní polokouli Saturnu (orientace výškově i stranově převrácená). Foto T. Akutsu, Cebu, Filipíny, 25. 12. 2010, čas 20:56:21 UT.
Pravděpodobně nejostřejší snímek pořídil Jim Phillips 25. 12. 2010 v 6:00 UT v Charlestonu v Jižní Karolíně v USA 245mm dalekohledem:
Pozorování bouří na Saturnu se věnují astronomové amatéři sdružení většinou v Association of Lunar and Planetary Observers (ALPO) – sekce Saturnu. Ti na základě výstražných hlášení týmu RPWS sondy Cassini fotografují skvrny na Saturnu a posílají týmu zpět svoje pozorování. K fotografování používají CCD-kamery a větší dalekohledy s průměrem kolem 30 cm. Zatím poslední snímek pořídil Sadegh Ghomizadeh z Teheránu 23-cm Schmidt-Cassegrainem.
Zdroj:
ALPO, Saturn Section – http://www.alpo-astronomy.org/saturnblog
ALPO Japan, Saturn Section – http://alpo-j.asahikawa-med.ac.jp/indexE.htm

Původní Zlatinského kresba. Jupiter 18. 8. 1917, zv. 158x, refraktor 110 mm od firmy Heyde. Engelhardská observatoř Kazaňské university.
Vesmírné kolize byly tou poslední věcí, na kterou bych v roce 1999 pomyslel, když jsem důkladně pročítal kopii od ruského astronoma Vselvoloda Šaronova „The Nature of the Planets”, původně publikovanou v Moskvě jako „Priroda Planet” v roce 1958. Jde o anglické vydání z roku 1964 této méně záživné, ale zato bibliograficky rozsáhlé knihy, nabité referencemi neznámými pro západní čtenáře. Se stále čerstvými vzpomínkami na SL-9, mi jeden z titulů okamžitě padl do oka, byl to: Zlatinskij, V. M. „Černoje pjatno na Jupitěre”, Izvěstija Obščestva Mirověděnija, svazek 6, č. 5 (29): 263-264 (1917). S pomocí Jurije Petrunina a Eduarda Trigubova ze společnosti Telescope Engineering v Coloradu, jsem získal excelentní kopii tohoto článku z knihovny Ukrajinské akademie věd v Kyjevě, a to i s profesionálním překladem. celý článek…
V článku se dovíte bližší informace o zatmění a ve stručnosti jak zatmění pozorovat a fotografovat. celý článek…

Obloha 1. ledna 2011 v 7 h SEČ nad jihovýchodním obzorem za vynikajících pozorovacích podmínek. Písmeno J vpravo je jih, V vlevo je východ. Jasná hvězda mezi Merkurem a Měsícem je Antares. Jasná hvězda úplně vlevo je Altair. Zdroj: program Stellarium.
Celý článek … celý článek…

Galileovské měsíce Jupiteru: Io, Europa, Ganymedes a Callisto, jak je lze vidět dalekohledem při malém zvětšení. Zdroj: http://catholicsensibility.wordpress.com.
V článku je popsáno: co lze amatérsky pozorovat, jak a čím pozorovat, a je uvedeno vlastní pozorování autora z 3. 10. 2009. celý článek…
O astronomu, doktoru Otto Seydlovi (1884 – 1959) se toho v posledních desetiletích zřejmě mnoho nenapsalo, myslím si však, že by si to jistě zasloužil. Patří mu ostatně zásluhy, jež by neměly být zapomenuty. Snad tedy mohu já onou trochou přispět – Dr. Otto Seydl byl totiž můj pradědeček.
Doba našich pradědečků byla jiná a pro nás, kteří na ni hledíme s odstupem celého století, byla to doba přitažlivá romantikou a kvasem průmyslového a vědeckého věku. Tuto romantiku ostatně nepostrádaly ani začátky budoucího hvězdáře. Již jeho rodinný původ stojí za pozornost: narodil se v rodině stavitele Emanuela Seydla v Merklíně u Přeštic v Čechách. Ani jedno z dětí, které se narodily z prvního manželství panského stavitele, se nedožilo vysokého věku (syn Karel zemřel v devatenácti letech, o dalších dětech nejsou záznamy) a tak se Seydl po ovdovění znovu oženil. Ani první dvě dcery nepřežily a tak se naposledy stal otcem ve svých sedmdesáti letech. Otto Seydl se tak narodil dne 5. 5. 1884, zatímco jeho otec měl v rodném listě datum 24. 12. 1814! Z dětství si tedy Otto pamatoval svého otce jen jako starého pána, zatímco se svým dědečkem se minul o celých sedmdesát let! Generačně tedy rod Seydlů kráčel kupředu velmi dlouhými kroky, sotva nás překvapí, že strýc Emanuela Seydla byl známý berounský kněz, tamní děkan a buditel Josef Antonín Seydl. Ve vzdálenějším Seydlově příbuzenstvu ostatně můžeme najít i Jakuba Arbese… Vraťme se ale zpět k Otto Seydlovi… celý článek…
Říká se, že v den zimního slunovratu je Slunce nad obzorem nejkratší dobu. Přibližně to platí, skutečnost je však o něco složitější a zajímavější. celý článek…