Může Jupiterův měsíc Io hostit extrémní formy života?

Io, nejbližší a vulkanicky nejaktivnější z velkých Jupiterových měsíců, je považován za kandidáta na na těleso obývané extrémními formami mimozemského života. Na obrázku vidíme dvě sirné erupce vyfotografované sondou Galileo, která zkoumala Jupiter a jeho měsíce v letech 1995 až 2003.

Na detailním obrázku nahoře nad okrajem měsíce Io se objevuje namodralý chochol sopečného prachu a plynu, který vystupuje asi 140 km nad vrchol vulkánu Pillan Patera. Na detailním obrázku dole, poblíž rozhraní dne a noci na měsíci vidíme kruhově ohraničený oblak kouře z vulkánu Prometheus sahající do výšky 75 km nad vrchol vulkánu. Oblak kouře z Promethea je viditelný na každém snímku této oblasti měsíce Io, který sonda Voyager pořídila při svých průletech kolem měsíce v roce 1979. Tento vulkán je patrně aktivní nepřetržitě posledních 18 let.

Extrémní podmínky na měsíci Io prakticky vylučují existenci stejného typu života, jaký známe ze Země. Na povrchu měsíce je život fakticky nemožný jednak proto, že měsíc nemá atmosféru, jednak proto, že se nachází v oblasti radiačních pásů Jupiteru. Vysokoenergetické částice z Jupiteru by zlikvidovaly jakoukoli formu vody, která by se na měsíci nacházela. Na povrchu Io také nebyly detekovány žádné organické sloučeniny.

Podle numerických modelů se měsíc Io zformoval v oblasti kolem Jupiteru, ve které se voda vyskytovala. Že na Io krátce po jeho vzniku voda byla, usuzujeme podle velkého množství vody na ostatních velkých měsících. Gravitační slapové působení vzdálenějších měsíců Europa, Ganymedes a Callisto však zahřívá měsíc natolik, že se z něj stalo rozžhavené těleso, které je vulkanicky mnohem aktivnější, než Země. Uvnitř hornin, které nejsou roztavené, však panují podmínky, ve kterých by mohly přežít primitivní mikroorganismy živící se sloučeninami síry. Organismy nacházející příznivé prostředí ke svému životu ve vyvřelé hornině jsou známé i ze Země, například ze ztuhlých lávových proudů na Islandu. Horniny v kůře měsíce Io jsou jednak zahřívány teplem z nitra měsíce, jednak je prostředí uvnitř horniny chráněno materiálem horniny před škodlivým zářením z Jupiteru.

I tak by však případný život na Io musel být odlišný od pozemského, protože podmínky na Io, zprvu snad srovnatelné s těmi na Zemi se později podstatně změnily s tím, jak měsíc vyschl a stal se horkým. Roli vody by na Io mohl hrát vodě podobný sirovodík, který je kapalný při teplotách −86 až −60 °C. Ačkoli tekutý sirovodík není vhodným prostředím pro tolik druhů iontů jako voda, rozpouští se v něm řada anorganických sloučenin. Jinou možností jsou kysličník siřičitý nebo kyselina sírová.