Silná kůra Titanu

Autor: Mgr. Tomáš Petrásek

Původně vyšlo na Vzdalenesvety.cz

V nitru Titanu je kapalný oceán čpavku nebo vody. Je ale hlouběji, než jsme si mysleli.

Titan patří k tělesům disponujícím endohydroférami – podpovrchovými oceány překrytými mnohakilometrovou ledovou kůrou. Vdobě, kdy jsme s Igorem Suszkem psali Vzdálené světy II, odhadovalo se, že oceán leží v hloubce 90 – 150 km. Nyní se ukazuje. že se ukrývá ještě hlouběji. Ukázala to analýza topografických a gravimetrických dat ze sondy Cassini, kterou provedl tým profesora Howarda Zebkera ze Stanfordovy university.

Jádro z ledu a kamení má podle těchto měření průměr 2000 km, oceán tvoří 225 – 300 km silnou vrstvu překrytou dalšími 200 km ledu, který vytváří pozorovatelnou povrchovou kůru.

Zdá se, že jádro Titanu obsahuje více ledu a méně hornin, a tedy i méně zdrojů radioaktivního tepla, než se dříve myslelo. Proto je chladnější a natavená vrstva – nejspíše směs amoniaku, vody a různých solí – leží přiměřeně hlouběji.

Titan je také nápadně zploštělý na pólech – a to daleko víc, než by odpovídalo době jeho rotace. Pokud je Titan v hydrostatické rovnováze – což skutečně je – musí být pod polárními oblastmi hustší materiál než pod rovníkem. Lze to vysvětlit tak, že pod póly je kapalná vrstva mocnější a naopak povrchový ledovec slabší. Rozdíl v síle ledové krusty mezi rovníkem a póly je asi 6 km ve prospěch rovníku!

Lze to vysvětlit tak, že na pólech je generováno více tepla než jinde, což ukazuje, že zdrojem není radioaktivita (která funguje nezávisle na titanopisné šířce) nýbrž slapový ohřev, který se na pólech koncentruje (což je hezky vidět např. na Enceladu).

Zdroj

Titan is Icier Than Thought, Astrobiology Magazine
Titan, Saturn’s largest moon, icier than thought, say Stanford scientists Stanford University Press Release