Led pod povrchem Marsu dokládá i Mars Express

Sonda Evropské kosmické agentury Mars Express přinesla silný důkaz přítomnosti dávného oceánu, který se rozkládal na části povrchu Marsu. Použitím radaru sonda detekovala sedimenty poukazující na oceánské dno v hranicích již dříve zjištěných dávných pobřežních linií na Marsu.

Radar MARSIS (Mars Advanced Radar for Subsurface and Ionosphere Sounding) na palubě sondy Mars Express začal pracovat v roce 2005 a tehdy shromáždil první doklady o dávném oceánu. Tento radar dokáže proniknout do hloubky 60 až 80 metrů pod viditelný povrch planety. Jérémie Mouginot z Ústavu planetologie a astrofyziky na Universitě v Grenoblu (Institut de Planétologie et d’Astrophysique de Grenoble, IPAG) a z Kalifornské university v Irvinu analyzoval se svými kolegy data shromažďovaná radarem po více než dva roky. Zjistil, že planiny na severní polokouli Marsu jsou pokryty jen tenkou vrstvou materiálu. Tento materiál interpretuje Mouginotův tým jako sedimenty bohaté na vodní led. Skutečnost, že materiál obsahující led se vyskytuje na velké ploše, je nový silný doklad o tom, že na Marsu byl v minulosti oceán.

Z dat získaný Mouginotovým týmem vyplývá, že na Marsu byly patrně dva oceány. Jeden před 4 miliardami let, v době, kdy byl Mars ještě teplejší než dnes a druhý, přechodný, před 3 miliardami let, který se vytvořil po velkém impaktu, který dočasně ohřál klima na Marsu. Z doby existence tohoto druhého oceánu pocházejí řečistě v nízko položených oblastech. Tento druhý oceán trval jen krátce, možná milióny let. Klima se rychle znovu ochladilo a oceán zčásti zmrznul, zčásti se vypařil.

První oceán tedy existoval v obdbobí Noachiánu (před 4,8 až 3,8 miliardami let), druhý v období Hesperiánu (před 3,8 až 1,8 miliardami let).

Většina sedimentů odhalených radarem MARSIS mají pro radar nízkou odrazivost. Ta je typická pro sypký materiál, který na jeho dnešní místo odnesla voda.

Druhý z oceánů neexistoval dostatečně dlouho na to, aby v něm stihl vzniknout život. Po případných stopách existence dávného života by se muselo pátrat v pozůstatcích po tom prvním oceánu. To je ale nad možnosti přístrojů umístěných na palubách sond na oběžné dráze Marsu.

Objev v každém případě dokládá, že tekutá voda byla kdysi na Marsu hojná a že sehrála významnou roli v geologické historii planety.

Starší doklady o přítomnosti tekuté vody na Marsu pocházejí z mineralogických dat a ze studia Marsovy atmosféry. Nyní před sebou máme další kamínek do mozajky poznání – dodaný podpovrchovým radarem na oběžné dráze. Jako obvykle, i tento objev přinesl nové otázky: především, kam se všechna ta voda poděla? Existují sice obecné hypotézy jako únik odpařené vody přímo do meziplanetárního prostoru, případně fotodisociace, usnadněná absencí silného magnetického pole, ale nemáme ještě přesnou odpověď.