Venuše rotuje pomaleji než před 16 lety

Planeta Venuše, považovaná za sestru Země, se od Země liší v několika ohledech. Jedním z nich je retrográdní (zpětná) a navíc mimořádně pomalá rotace. Venuše, která oběhne kolem Slunce jednou za 224,70096 pozemského dne, se otočí jednou kolem osy za 243,0185 dne. Na základě měření ze sondy Venus Express bylo zjištěno, že rotace Venuše se dokonce zpomaluje. Dnes je rotační perioda Venuše asi o 6,5 minuty delší, než naměřila před 16 lety sonda Magellan. Sonda Venus Express snímkovala povrch planety v infračervené oblasti spektra, ve které je její hustá atmosféra průhledná. Podle polohy povrchových útvarů se zdá, že rotace je pomalejší.

„Když mapy nesouhlasily, myslel jsem nejprve, že je chyba v mých výpočtech, protože sonda Magellan měřila velmi přesně, ale zkontrolovali jsme všechny možné chyby“, prohlásil Nils Müller, planetolog z DLR (Deutsches Zentrum für Luft- und Raumfahrt; Německé středisko pro letectví a kosmonautiku), hlavní autor odborného článku věnujícího se rotaci Venuše.

S použitím infračerveného přístroje VIRTIS vědci objevili, že se některé povrchové útvary nacházejí o 20 km jinde, než by se měly nacházet, pokud Venuše rotuje tak jak naměřila sonda Magellan začátkem 90. let 20. století. Během 4leté mise Magellan určil délku jednoho hvězdného dne na Venuši, který trvá 243,0185 pozemských dní. Ale data z Venus Express ukazují, že tato perioda je zřejmě o 6,5 minuty delší.

Co by mohlo způsobit zpomalení rotace planety? Jedna možnost by mohla být počasí na Venuši. Současné modely atmosféry ukázaly, že planeta by mohla mít meteorologické cykly trvající několik desítek let, které by mohly způsobovat dlouhodobé variace rotační periody planety. Nejdůležitější z těchto sil má původ v husté atmosféře – povrchový tlak je více než 90× větší než na Zemi. Vítr, který na Venuši fouká, přenáší část své energie prostřednictvím tření na povrch samotné planety.

Ze Země známe podobný efekt, způsobený větrem a přílivem a odlivem. Délka dne na Zemi se může sezónně měnit přibližně o milisekundu a závisí na rozložení větrů a teplot během roku. Ale změna o 6,5 minuty během jediného desetiletí je velmi výrazná variace. Také jiné efekty mohou být ve hře, včetně výměny momentu hybnosti mezi Zemí a Venuší. Obě planety jsou relativně blízko sebe. Rotace Venuše je synchronizována se vzájemnými přiblíženími Země a Venuše takovým způsobem, že při největším přiblížení natáčí k Zemi stále stejnou stranu.

Detailní měření z oběžné dráhy také pomáhají vědcům určit, jestli Venuše má pevné nebo tekuté jádro, což hraje roli v mechanismu kolísání rychlosti rotace a vypovídá to něco o vývoji Venuše. Má-li Venuše pevné jádro, musí být její hmota soustředěná uprostřed. V takovém případě by planeta reagovala na vnější síly pomaleji. Dosud máme o vnitřní stavbě Venuše jen velmi kusé znalosti. Ty vycházejí jednak z předpokládané podobnosti se Zemí, jednak z gravimetrických a magnetometrických měření sond Magellan a Venus Express. Kůra Venuše je 50 km silná a je tvořena silikátovými horninami. Pod ní se nachází plášť, silný asi 3000 km. Jeho složení neznáme, ale předpokládá se, že i v něm převažují horniny. Jádro o průměru přibližně 6000 km je složeno z niklu a železa.

Znalost přesná hodnoty rotační periody Venuše hraje roli při plánování letů meziplanetárních sond s přistávacími moduly. Místo přistání musí být vždy pečlivě vybráno.

Závěrem lze říci pouze to, že důvod zpomalení rotace Venuše za posledních 16 let neznáme. Sonda Venus Express zatím stále pokračuje ve sběru dat, takže v budoucnu budeme mít ještě přesnější informace.