Impakt na Jupiteru v roce 1917?

Původní Zlatinského kresba. Jupiter 18. 8. 1917, zv. 158x, refraktor 110 mm od firmy Heyde. Engelhardská observatoř Kazaňské university.

Vesmírné kolize byly tou poslední věcí, na kterou bych v roce 1999 pomyslel, když jsem důkladně pročítal kopii od ruského astronoma Vselvoloda Šaronova „The Nature of the Planets”, původně publikovanou v Moskvě jako „Priroda Planet” v roce 1958. Jde o anglické vydání z roku 1964 této méně záživné, ale zato bibliograficky rozsáhlé knihy, nabité referencemi neznámými pro západní čtenáře. Se stále čerstvými vzpomínkami na SL-9, mi jeden z titulů okamžitě padl do oka, byl to: Zlatinskij, V. M. „Černoje pjatno na Jupitěre”, Izvěstija Obščestva Mirověděnija, svazek 6, č. 5 (29): 263-264 (1917). S pomocí Jurije Petrunina a Eduarda Trigubova ze společnosti Telescope Engineering v Coloradu, jsem získal excelentní kopii tohoto článku z knihovny Ukrajinské akademie věd v Kyjevě, a to i s profesionálním překladem.

Článek „Černoje pjatno na Jupitěre” popisuje podivný útvar, který byl objeven v srpnu roku 1917 V. M. Zlatinským, ruským amatérským astronomem. Zlatinskij také o 3 a půl roku dříve objevil kometu 1914 J1. Útvar pozorovaný Zlatinským je čistě zakreslený. Mohl by být jedním z nejpravděpodobnějších kandidátů na rekord v pozorování pozůstatků impaktů v atmosféře Jupitera.

Než uvedu významné informace ze článku, dovolte mi uvést něco málo o historickém kontextu. Prvním světová válka zrovna zahájila v srpnu 1917 svůj třetí krvavý rok. Následovaly dlouhé série válečných porážek. Ruská monarchie byla svržena na jaře tohoto roku a v Rusku vládla slabá Prozatímní vláda. Právě v době těchto zmatků pozoroval Zlatinskij Jupiter ze vzdálené Kazaně, důležitého průmyslového a obchodního centra, nacházejícího se 450 mil východně od Moskvy. 28. listopadu byla planeta v oposici se Sluncem v souhvězdí Blíženců. V polovině srpna tam byl ten vyznamný objekt vysoko na ranní obloze …

Během této oposice Jupiteru, pozoroval korespondent V. M. Zlatinskij planetu poprvé 18. srpna (gregoriánského kalendáře) 110mm refraktorem Heyde při zvětšení 185x, z Engelhardtské observatoře Kazaňské Univerzity. „První věc, které jsem si všimnul,” píše Zlatinskij, „byla ta ostrá, elipsovitá a velice tmavá stopa na severní tropické zóně blízko severního okraje rovníkového pásu planety. Nejprve jsem si myslel, že zaoblený vlečený okraj konce stopy je stín Jupiterova měsíce, ale udivoval mě nevšední vzhled stínu.”

Zlatinskij po několika výpočtech následující den zjistil, že to není přechod stínu pokračující z předcházející noci. Překvapivě se vědeckým časopisům podařilo dostat přes frontu ruských a německých armád. Později ten samý den, Zlatinskij našel zprávu od Philippa Fautha, tehdejšího významného německého pozorovatele planet, v posledním vydání časopis Astronomische Nachrichten, oznamujícím objev toho pozoruhodného nového objektu v atmosféře Jupitera. Navzdory nepříliš kvalitnímu obrazu v důsledku malé výšky Jupitera nad obzorem první týden v červenci Fauth zpozoroval velkou, neobvykle tmavou „houslovitou” stopu v severní tropické zóně, která byla dlouhá více než 13° v jovigrafické délce.

I když cyklonické skvrny blízko severního okraje Severního rovníkového pásmu jsou nanejvýš málo obvyklé, Zlatinskij byl přesvědčen, že tentokrát je svědkem něčeho vyjímečného. Takto popsal jednotlivé rysy objektu:

„Ta skvrna je tak nápadná, že je tím nejtmavším útvarem na planetě. Měla by být proto nazývána „černou skvrnou”, abychom ji mohli odlišit od Velké rudé skvrny, se kterou má mnoho společného: obě se nacházejí v ekvatoreální zóně, na stejné straně rovníku a mají téměř stejnou jovigrafickou šířku. Velká rudá skvrna je snadno viditelná malými dalekohledy. Doufám, že během letošní opozice Jupiteru budou mít amatérští astronomové možnost spatřit černou skvrnu.“

12-palcový (30-cm) refraktor, kterým Zlatinskij pozoroval 26. 8. 1917 Jupiter. Tento nádherný dalekohled vyrobila v roce 1879 firma Thomas Grubb a synové z Dublinu pro soukromou observatoř barona Vasilije von Engelhardta (1828-1915). V roce 1897 Engelhardt daroval tento dalekohled Ruské státní observatoři v Kazani.

„Podruhé jsem viděl „černou skvrnu” 26. srpna 12-ti palcovým refraktorem firmy Grubb při zvětšení 170x ve 13 h 45 min. V tuto dobu byly „černá skvrna” a Velká rudá skrvna skoro symetricky položené vzhledem k centrálnímu meridiánu; Velká Rudá skvrna byla na západní a ta „černá skvrna” na východní straně disku. Velikost „černé skvrny“ byla skoro stejná jako velikost Velké rudé skvrny.“

Když Zlatinskij poprvé spatřil „černou skrvnu”, spletl si ji se stínem galileovského měsíce. Je také důležité zmínit, že dvě oblasti nacházející se v severním okraji rovníkového pásu, které jsou normálně nejtmavší na Jupiteru, jsou podle Zlatinského kresby mnohem tlumenější než „černá skvrna”. Kdyby byla 28. srpna 1917 délka „černé skvrny” porovnána s délkou Velké rudé skrvny, která měla v roce 1917 rozměr 33° v jovigrafické délce, délka by se měla více než zdvojnásobit od července, kdy ji měřil Fauth. Tento vývoj naznačuje, že bychom měli pozorovat štěpení impaktových skvrn do dlouhých, nepravidelných pruhů, vlivem převažujícího východozápadního proudění.

Byl tento zvláštní jev opravdu skvrnou po impaktu a byl pouze přehlížen během jednoho z nejbouřlivějších let v historii? Tyto dějinné okamžiky jsou určitě sugestivní, ale nestačí ke konečnému závěru. Teprve další průzkum archivů může přinést nové poznatky.

Článek vyšel česky poprvé na stránce České skupiny pozorovatelů planet 20. 7. 2009.