Ceres 23. ledna 2004. Foto Hubble Space Telescope. Zdroj: Wikipedia.
Carl Friedrich Gauss. Matematik, jehož výpočet umožnil znovu nalézt Ceres dlouhou dobu po prvním pozorování.
Situace se brzy začala komplikovat: r. 1802 bylo objeveno další podobné těleso: Pallas (Heinrich Olbers) a následoval objev několika dalších: Juno, Vesta, Hygiea, Parthenope, atd. Jedna z nich, Vesta, byla dokonce jasnější, než Ceres – dokonce tak, že mohla být za příznivých okolností na hranici viditelnosti pouhým okem. Zpočátku byly tyto objekty považovány za nové planety. S jejich rostoucím počtem se však ukázalo, že jde o novou, samostatnou kategorii těles: planetky (angl. minor planets). Planetky se začaly číslovat podle pořadí objevu. Protože se tyto „planetky“ nacházely v oblasti mezi Marsem a Jupiterem a jejich dráhy byly sice odlišné, ale víceméně podobné, začalo se hovořit o Oblasti teleskopických planetek (tj. jen dalekohledy pozorovatelných). Dnes se používá spíše označení „Pás planetek“ (minor planet belt), i když pás z nich vznikne až na papíře, když si začneme kreslit jejich dráhy.
Průlomem v objevování nových planetek se stal vynález fotografie koncem 19. století. Fotografie umožnila přímo zachytit jejich pohyb na pozadí hvězd. Planetka se mezi hvězdami – body – projeví jako úsečka. Dnes je známo několik set tisíc planetek. Jsou známy také planetky, které se v Oblasti teleskopických planetek ocitají jen část své dráhy a dokonce takové, které obíhají úplně mimo tuto oblast. Některé obíhají i v blízkosti Země (tzv. blízkozemní planetky). Dráhy těchto „ostatních planetek“ mimo oblast mezi Marsem a Jupiterem jsou méně stabilní v důsledku gravitačního rušení svých drah mnohem hmotnějšími planetami. Jejich sledování proto patří k prioritám astronomie, aby se dalo včas odhalit těleso, které by se mohlo nebezpečně přiblížit k Zemi.
V roce 2006 zavedla Mezinárodní astronomická unie (IAU) na své konferenci v Praze novou definici planet a planetek. Přitom vytvořila novou kategorii trpasličí planety. Změny definic odrážejí nové poznatky a možnosti studia těles sluneční soustavy. Za planetky se nově považují jen tělesa tak malá, že drží pohromadě elektromagnetickou interakcí – pevností materiálu, který je tvoří. Překročí-li jejich hmotnost určitou mez (Rocheovu), je jejich gravitace tak silná, že je zformuje do přibližně kulového tvaru. Taková tělesa drží pohromadě vlastní gravitační silou, která převládá nad pevností materiálu. Tělesa s hmotností nad touto hranicí se od r. 2006 nazývají trpasličí planety (dwarf planets). Do kategorie trpasličích planet se dostala i planetka č. 1, Ceres. Je-li hmotnost objektu natolik velká, že je schopen gravitačně vyčistit okolí své dráhy od jiných těles obíhajících po podobných drahách, nazývá se objekt planeta. Definice bohužel neuvádí, kolik času má planeta k tomu, aby lidé uznali její schopnost vyčistit okolí své dráhy. Navíc se nové definice vztahují jen na sluneční soustavu – exoplanety (kterých už v té době bylo známo mnohem víc, než planet sluneční soustavy) zůstaly tímto ustanovením nedotčeny.
Dnešní den je dnem 210. výročí počátku historie nové oblasti astronomie – astronomie planetek – a významným mezníkem v historii výzkumu meziplanetární hmoty (malých těles sluneční soustavy).
Zdroj:
Wikipedia:
Carl Friedrich Gauss, Wikipedia
(1) Ceres, Wikipedia
Podobné články:
SOBOTKA, Petr: 210 let trpasličí planety Ceres, ČRo Leonardo, 1. 1. 2011.
TICHÝ, Miloš: Objev planety Ceres Ferdinandea, Planetky.cz, 8. 7. 2008.
