Jupiter v infračerveném záření o vlnové délce kolem 9,7 mikrometru z 22. 7. 2009 pořízený dalekohledem Gemini North na Havajských ostrovech. Oblast impaktu se jeví jako bílá a žlutá. Tyto barvy znamenají vyšší teplotu a přítomnost čpavku vyvrženého z hlubších vrstev atmosféry. Zdroj: Gemini Observatory/AURA/UC Berkeley/SSI/ JPL-Caltech
Skvrna se asi po 6 týdnech rozplynula v Jupiterově atmosféře, částečně v důsledku diferenciální rotace planety (na rovníku rotuje Jupiter rychleji než poblíž pólů). Velikost tělesa, které tenkrát na Jupiter dopadlo, byla odhadnuta na 200 až 500 metrů. Zpočátku převládal mezi planetárními astronomy názor, že těleso, které na Jupiter dopadlo, mělo charakter miniaturního jádra komety. Kometární jádra jsou tvořena vodním ledem a nečistotami v podobě prachu a obsahují zmrzlý kysličník uhelnatý a nejrůznější podobné sloučeniny včetně například kyanovodíku. Dala by se přirovnat ke špinavé sněhové kouli.
Spektrometrická infračervená pozorování místa impaktu ukázala, že tímto tělesem byla spíše malá kamenná planetka. Svědčí o tom přítomnost křemíku a odhad teploty, která vznikla při dopadu tělesa. Kamenné planetky jsou tvořené silikátovými horninami, jejichž významnou součástí je kysličník křemičitý (křemen). Jejich střední hustota je kolem 2,5 g/cm3 (pro srovnání u komet je to kolem 1 g/cm3).
Pokusy vypočítat dráhu původního tělesa a tak zjistit, zda na Jupiter nespadlo nějaké známé těleso, nevedly k jednoznačným výsledkům; jedna z možností je, že dopadnuvší planetka byla 2005 TS100. V současnosti se pracuje na odhadu četnosti dopadu malých kamenných těles o průměru 200 až 500 metrů na Jupiter. Na Zemi dopadne jedno takové těleso jednou za 100 000 let.
Zdroj:
COOK, Jia-Rui C.: Asteroids Ahoy! Jupiter Scar Likely from Rocky Body, 26. 1. 2011
Odpověď na otázku čtenáře CTIBOR KRAKONOŠ – „PŘI DOPADU TAKOVÉHO TĚLESA, JAKÁ BY BYLA REAKCE ZEMĚ? PŘEDEM DĚKUJI ZA ODPOVĚĎ. CTIBOR.“.
– – –
To je zajímavá otázka. Neznám na ni přesnou odpověď. Rozhodně by však záleželo na tom, jestli by těleso dopadlo na pevninu nebo do oceánu. V případě oceánu by byly následky horší. Při velikosti 200 až 500 metrů by nebyla biosféra Země zdevastována natolik jako při impaktu na konci druhohor, ale následky pro celý zasažený kontinent (při dopadu na pevninu) by byly katastrofální. Záleželo by také na rychlosti dopadu tělesa.
V každém případě by jako první pocítila následky letecká doprava. Letadlům, zejména proudovým, vadí prachové částice ve vzduchu, pokud jejich koncentrace překročí určitou úroveň. To se stává občas i bez dopadu planetky, většinou následkem sopečné činnosti.
Více se o tom dočtete v knížce Grygar, J. – Železný, V.: Návraty první dámy, Praha 1987. To je kniha především o kometách, ale jedna kapitola popisuje i následky dopadu planetky na Zemi. Spíš ale popisuje ten případ na konci druhohor.
Vladimír Kocour
Také by bylo možné nasimulovat dopad planetky pomocí nástroje popsaného zde: http://www.exoplanety.cz/2010/11/simulace-dopadu-planetky-na-prahu/