Pluto a Charon – nebude to nebezpečné?

Plánují-li se lety ke hvězdám, věnuje se zpravidla velká pozornost tomu, co by během letu mohly způsobit větší částice nebo tělesa, se kterými by se mezihvězdná sonda mohla srazit. Při velkých rychlostech by kolize s čímkoli, včetně objektů o velikosti prachových zrn, byla pro sondu nebezpečná až zničující. U meziplanetárních sond, které na rozdíl od mezihvězdných už létají, je však tomuto problému věnovaná mnohem menší pozornost. Potenciální nebezpečí hrozí i sondě New Horizons, která má v červenci 2015 dosáhnout Pluta. Pluto má nejen velký měsíc Charon, ale i menší vzdálenější měsíce, z nichž některé byly objeveny teprve nedávno.

Je možné, že drobná tělesa, případně prachové částice tvoří kolem Pluta prstenec nebo snad dokonce kulové halo. Ze Země jsou mnohá z těchto těles nepozorovatelná. Podobný problém sice řešila už NASA při průletech sond Voyager kolem Saturnu, Uranu a Neptunu. Jak velké je riziko srážky s drodným tělesem v blízkosti Pluta, zatím nikdo neví.

Začátkem listopadu 2011 se na Southwest Research Institute (Boulder, CO) konal workshop pracovní skupiny, která se právě tomuto poblému věnuje. Skupinu vedenou Alanem Sternem tvoří 20 expertů na prstence planet a akreční disky, nebeskou mechaniku a metody pozorování objektů Kuiperova pásu. Důležitou roli při výzkumu okolí Pluta hraje a bude hrát Hubblův teleskop, kterým byl v letošním roce objeven nový měsíc Pluta. Přinejmenším jeden další měsíc je nepotvrzený. Využít však lze také radioteleskop ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), který je schopen zaznamenat termální záření těchto těles.

15. listopadu byla sonda New Horizons, která je nyní 22 AU od Slunce, probuzena z hibernace za účelem údržby.

Soustava Pluto-Charon je vůči pozemskému pozorovateli značně skloněná. Obíhá-li většina potenciálně nebezpečných částic přibližně v rovině rovníku soustavy, má sonda New Horizons určitou možnost volit si, kam do soustavy poletí, aniž by nutně musela proletět celou nejrizikovější rovníkovou oblastí. Bezpečnější zóna se rozkládá kolem Charonu – velkého měsíce, který svou gravitací za miliardy let částečně vyčistil svoje okolí od drobných těles.

Otázka bezpečnosti meziplanetárních misí se netýká jen planetologie, ale také kosmonautiky. Jeden z možných způsobů ochrany mise před střetem s neznámým tělesem je poslat k planetě více identických sond. Když by jedna byla zničena srážkou, ostatní přežijí. Je mnohem méně pravděpodobné, že se srazí s neznámou částicí víc sond, než že se srazí jedna. Pokud by ke srážce opravdu mělo dojít, je taková strategie dokonce relativně nejlevnější a nejrychlejší. Lidstvo se však tímto směrem nevydalo – k Plutu letí jen jedna sonda.